O svobodě křesťanské
| Název | O svobodě křesťanské ; Babylonské zajetí |
| Autor | Martin Luther ; přeložili Bohumír Popelář a Rudolf Říčan ; úvodní studii o Lutherovi napsal J .L. Hromádka |
| Nakladatelství | V Praze : Jan Laichter |
| Rok | 1935 |
| Fyzický popis | 426 s. ; 16 cm |
| Jazyk dokumentu | čeština |
| ISBN | (váz.) |
| Poznámka | Obsahuje bibliografické odkazy a rejstřík |
| Kategorie | Křesťansví |
| Uživatelské určení | dospělí |
| Předmětová hesla | reformace svobodná vůle křesťanská víra Večeře Páně křesťanští reformátoři |
| Forma / žánr | Pojednání. Stati. Komentovaná vydání. |
| Komentář – anotace | Ve spisu "O křesťanské svobodě“ z poloviny října 1520, podává Luther souhrn svého reformačního učení. Hlavní myšlenku vyjadřuje slovy, že křesťan je svobodný nade všemi věcmi a nikomu není poddaný, a zároveň je služebníkem všech věcí a každému poddaný. Luther pojednává pojetí svobody tak, jak o ní mluví apoštol Pavel v prvním listě do Korintu. Křesťanská svoboda je založena v osvoboditelském Božím činu, vykonaném za člověka bez jeho vlastního přičinění. Je založena výhradně ve víře, naproti tomu lidské činy a služba bližnímu se zakládají v lásce, která z víry vychází. Touto vírou je křesťan svobodný ode všeho a ode všech, touto láskou je poddaným všeho a všech. Luther řeší i problém slabých a silných ve víře (1 Kor 8, Ř 14). Obrací se ke slabým, kteří disponují mocí světa. V ohledu k nim je Luther ochoten potlačit svou kristovskou svobodu a přizpůsobit se vládnoucí církvi. Zaznívá i zde požadavek laického kalicha. Nesmí však být prosazován násilím. Ve spisu „O babylonském zajetí církve“ oním „zajetím“ rozumí Luther křesťanstvo pod teorií a praxí katolických svátostí. Mravně pokleslá církev si činí nárok zaručovat a prostředkovat lidem skrze svátosti Boží milost a to je hlavní důvod, proč se křesťané nacházejí v nesvobodě. Luther uznává pouze tři svátosti, které mají v NZ příslib odpuštění: křest, Večeři Páně a pokání. Staví se proti katolickému transsubstanciačnímu učení, které odporuje slovům evangelia. Luther se zde zříká jakékoliv spekulace, přestává na prosté víře v Kristova slova „Toto jest tělo mé...“. Večeře Páně ani mše nejsou obětí, jak učí katolická církev, jedinou obětí jsou modlitby. Večeře Páně je zaslíbením odpuštění hříchů, které nám je dáno Bohem a potvrzeno smrtí Syna. Má-li být Večeře Páně slavena správně, je třeba mít víru. Svátosti se totiž nenaplňují tím, že se vysluhují, ale tím, že se věří ve slib, který se k nim váže. Luther se staví proti hierarchicko-sakramentálnímu pojetí církve. Základem církve nejsou svátosti, ale slovo zvěstovaného evangelia, ve kterém se člověk setkává s Vykupitelem. |
| Signatury v knihovně | 3338LUM211A |